Vlka

kde se tu mam zaregistrovat?

Jméno: Kalibra
Druhé jméno:
Pohlaví: vlčice
Věk: 4 roky(dospělá)
Smečka: Tuláci,samotáři
Schopnost: bílá magie
Povaha: Klidná, na první dojem vypadá nevinně, ale není taková. Někdy je hodná a milá, ale většinou je zákeřná a zlá. Přímo nenávidí dobro. Má šátek přes oči, ale vidí dobře. Kdyby ten šátek neměla, její červené oči spálí vše na co se podívají. Nedokáže promluvit když se jí nechce. Je mlčenlivá a samotářská. Nikdy nelze odhadnout co zrovna chce udělat. Nikdy nelze odhadnout na co myslí. Neustále kamenný výraz ve tváři a sem tam ďábelský úsměv naplňují hrůzu a strach. Cesta k jejímu srdci je velmi trnitá, ona se nezamiluje snad nikdy v životě. Její velká netopýří křídla jí dokáží unést i v silném dešti a dokonce i když je silný vítr až malé tornádo. Pohled v jejím obličeji se nikdy moc nemění, Láskyplně se nikdy neusměje pokud nepotká pravou lásku. Nebojí se zabít a klidně útočí i na malé vlče či bezbranou vlčici. Krev jí nevadí, nakonec komu by vadila? Jí teda ne. Často dokáže jít několik hodit, dní i roků v kuse a neunaví se. Má neustálý přísun energie a síly, protože její minulost je velmi děsivá a krutá, ale i dobré věci se najdou. Přes oči bílý šátek, bílá barva, znamení na levé přední noze a neustále zaražený pohled to je Kalibra! O některých svých vlastnostech ani ona sama neví.
Minulost: dopíšu
Obrázek: https://fc03.deviantart.net/fs71/i/2013/244/a/f/___under_the_light_of_a_black_sun____by_agelenawolf-d6kket4.png
Prosím jako profilový: https://th08.deviantart.net/fs70/PRE/f/2013/238/3/1/to_late_by_kuro2kazu-d6jtt5n.png
Někam pod profil: https://th04.deviantart.net/fs71/PRE/i/2013/193/a/c/where_i_go____by_likelylupine-d6d7d6j.png
Zajímavost: Malá zajímavost je, že má na očích šátek a přesto velice dobře vidí, jedno křídlo má z peří a to druhé je netopýří, na levé přední noze má znak, který nelze smýt a který nikdy nezmizí. Bílá barva působí jako, že je duch. Ona je tak trochu duch, akorát je živá.

Druhé jméno: Měsíční zabiják

Sak, prosím dej mi jí tam :)

Ve smečce sněžných vlků a většinou s křídly, se narodila tři vlčat beta páru. Tahle smečka se jmenovala Ledová smečka a beta pár tvořila Vločka s Terasem. Teras přímo nepatřil do této smečky, protože jeho původ byl ze Skalní smečky. Žádné překážky je nerozdělili, protože láska jim je pomohla překonat. Ze tří vlčat byla pouze jedna vlčice a dva vlčkové. Vlčky pojmenovali Snížek a Severák a vlčici Vločka po mamince. Snížek byl celý bílý až na špičku ocásku, která byla trochu našedlá. Severák byl bleděmodrý s bílými ťapkami, špičky oušek a monoklem na pravém oku. Vločka byla však nejvíce podobná své matce, protože byla bílá, modro oká s pár světle modrými námrazami (modré místa přelínající se do bílé) na čenichu, špičkách uší, špičce čenichu a tlapkách. Také vlastnila jeden pár malých křídel, který byly jako modré krystali. Křídla však už byla kusem otcovi DNA. Všechna vlčata rostla a dospělá Vločka s Terasem měli z nich větší a větší radost. Měli radost třeba z toho, když vlčata byla zvědavá až se nakonec ptali a také z toho, že měli pocit, že jejich vlčata budou hodně moudrá, spravedlivá, silná a kamarádská nebo milá. Teras byl zvědaví, jaký budou vlčata až vyrostou, ale co se nestalo. Sestra dospělé Vločky Wallesa, která záviděla sestře krásu a chytrost, jí začla ještě víc nesnášet, když Alfa začla nad něčím uvažovat, co se potom rozneslo. Alfa uvažovala, zda li nemá přenechat starší Vločce své břemeno místo toho, aby ho nechala svému nanicovatému synkovi Heotovi. Wallesa se rozhodla odnést jim malou Vločku, aby je tak, co nejvíc zranila. Tak tedy jednou, když jsi malá 2 roční Vločka hrála dáleko od své rodiny, jí Wallesa omráčila. Chvíli si jí prohlížela. "Připravim ti krásnou smrt ty snězná princezničko." uchechtla se Wallesa a vzala malou Vločku do tlamy a hodila jí do vzdálené řeky. "Měj se ty malej sněžný fracku." dodala na rozloučenou Wallesa a odešla zpět. Malou Vločku nesl proud řeky ještě dál a odnesl jí až do planiny, kterou neobývala smečka, ale pouze jen jeden vlčí šaman, co jsi řikal Shadow. Vločku řeka vyplavila až na břeh, co tam byl. V tom místě se zatim ochomítal Angel, protože se ještě zatim učil od Shadowa. Angel zahlédl to nebohé, nešťastné, bílé vlčátko. Rozhlédl se kolem, ale nikde nikdo. Přistoupil blíže k Vločce a strčil do ní čumákem. Vločka rozespale zamručela a mžourala po okolí očkama. "Kdo jsi ?" zeptal se jí Angel a znovu do ní šťouch čumákem. Vločka se postavila na packy a oklepala se. "Nevím. Si to nepamatuji." odpověděla s menším zývnutím. Nedokázala jsi na nic vzpomenout po té ráně, co jí dala Wallesa, aby jí omráčila. Vločka se zapotácela a spadla na zem. Angel mlčky nad tím zakroutil hlavou. Opatrně teda vzal vlče za kůži na hřbetě pod záminkou, že to vlče je dezorientované a odnesl jej k Shadowovi. Dva dny se Vločka zotavoval v teploučku a Angel mezitím odešel od Shadowa. Třetí den jí Shadow řekl: "Ode dneška se jmenuješ Snow, jako hrdá královna zimi, ikdyž nejspíš nemáš ledové kořeny." Vločka se na něj nechápavě podívala, ale vzala to jméno za své. Brzo Shadow zjistil, že se zmílil v její krvi. Její krev byla krví zimní vlků, ale na to přišel až při výcviku. Také se rozhodl v ten den udělat rituál ohně. Udělal šamanský oheň a nechal Snow, aby tam dala pravou tlapu. Snow se toho ohně nejprve bála, ale pak po dlouhém přemlouvání ji tam dala. K jejímu překvapení, tenhle oheň vůbec nepálil. Vytáhla odtamtud tlapu a na polštářcích se jí objevily znaky. "Co to je Shadowe ?" zeptala se nechápavě. "Tvá budoucnost ve zkratkách." odpověděl Shadow a zhasl oheň. "Čte se z prava do leva. V nejbližší době se ti stane něco, jako jizva. Bude tě to bolet, zahojí se, ale stále zůstane." četl Shadow a Snow to přišlo, jako velice zajímavý příběh. "Potom tě čeká ztráta, ale zároveň rozvzpomenutí. Láska, která ti zahojí většinu ran na duši a nakonec smrt, ale není určeno čí." podotkl Shadow a na chvíli se zamyslel. Stále Snow zněli ty symboly v hlavě dokola. Ve 3 rocí Snow odešla, jako vlčice, co se vydala vstříct osudu. Před odchodem Snow Shadowovi poděkovala za vše a vydala se na svou cestu životem. Díky Shadowovi věděla, že Angel je ten jenž jí odnesl k němu a tak z toho usoudila, že Angel musí být určitě milý a chytrý vlk. Došla k malé vesnici lidích. Nikdy tyto stvoření neviděla a ani o nich nikdy neslyšela. V tom případě nemohla mít tušení, že jí něco udělají a vůbec nemohla teda vědět, že by jí mohli chtít zabít. Lidé chytli Snow za bílé vychřice úplnou náhodou a tak jí začali říkat Bílá Vychřice. "Až prodáme Bílou Vychřici, tak určitě dostanem balík peněz." řekl jeden muž, co stále držel v ruce za hrdlo flašku s pivem a znovu se z ní napil. "Hmm..." zamručel druhý muž a ani nezdvihl pohled od své ruky s nožem, která do stolu vyrývala různé, pitomé obrázky. "Víš, jak zbohatnem na jejím jemném kožíšku, který je takový jako mají vlčata anebo její krystalická křídla." jmenoval s úžasem ten první a znovu se napil z flašky s pivem. "Já vím Gordne." řekl znuděně a stále sledoval svou ruku s nožem. Po schodech sešla holka a mnula si jedno oko. "Tati, co tady děláte ?" zeptala se asi tak 15 letá dívka. Druhý muž náhle vzhléd od ruky k dívce. "Ale nic Shophie. Jdi jsi lehnout do pokoje a za chvíli tam přijdu." řekl na její dotaz a podival se od ní na Gordona. Shophie teda zas odešla. "Ta tvá dcera je pěkně zkažená tou svou nákloností k vlkům." promluvil konečne Gordn, který se zadíval na Shophii, když tam byla. "To není zkaženost, jen je po Elizabat. Po své matce, kterou omylem střelili ti tvý blázni a tak jí zabili ! Není divu, že radši věří vlkům než lidem !" Začal muž obhajovat svou dceru. Gordn mu pouze pokyvoval, ale tvářil se otráveně. Nakonec si šli po malé hádce lehnout. Snow tam zůstala sama a pomalu usla. "Bílá Vychřice ?" ozval se jemný, tichý hlas. Snow otevřela oči a rychle škubla hlavou. Byla to Shophie ta dívka. Shophie procpala ruku mezi mřížema a chtěla Snow pohladit, ale ta chytla její ruku do zubů. Shophie zadržela výkřik a z očí jí pouze tekly slzy. "Bílá Vychřice, chci ti jen pomoct." zašeptala dívka nešťastně. Snow jí ruku pustila, když porozuměla slovu pomoct. Shophie hned stáhla ruku k sobě a prohlížela si na ní pohmožděniny.Snow spatřila v Shophiných očí něco, čemu věřila. Shophie otevřela klec a sundala jí řetězy, které by jí nepustili z klece. Snow sledovala dívku nechápavým pohledem. Nechápala totiž už ani, co jsou vlastně lidi za stvoření, protože každý se choval dočista jinak. "Pojď Bílá Vychřice." pobídla Shophie Snow, když viděla, že sedí stále u klece. Snow se jen postavila a chvíli přešlapovala. "No tak." Došla k ní a chytla jí za obojek, který jí zatim nechala. V tu chvíli teprv Snow šla se Shophií, ale chvílema pohupovala ocasem. "Jsi zvláštní vlčice." zašeptala Shophie, když jsi všimla jak se podivně chová a, že do teď se nebála lidí. Chvílema se museli zastavovat, kvůli strážím, co hlídali chodby. Shophie se se Snow dostala dál od vesnice, když v tom slyšeli, jak ve vesnici spustili poplach. "Bílá Vychřice pospěš !" vyhrkla dívka. Snow přidala, ale dívka nebyl tak rychlá a tak nedávala pozor na to, co je jí v cestě. Zakopla o kořen stromu a spadla na zem ve své bílé košili na spaní. "Běž dál ! Já už nemohu." oznámila Shophie a opírala se pouze o ruce. Snow se na ní otočila. Lidé z vesnice se už blížili, ale i tak se Snow vrátila pro Shophii. Vzala jí na záda a vzlétla s ní. Poněkud ztěžka se jí letělo, ale chtěla se jí odvděčit. Přistála na bližší skále. Vítr tam pofukoval a Shophie vyprávěla svou minulost Snow a také jí pověděla o svých přáních. "Doufám, že takhle na mě nezapomeneš." Shophie si sundl svůj přívěšek s vločkou dala ho Snow a také jí sundala obojek. "Sbohem Bílá vychřice !" zakřičela Shophie, když už Snow mizela v dáli na obloze. Snow už únavou nemohla a tak začla klesat, jakmile přistála ihned usnula. Probudila se pozdě ráno v tomto světě aniž by si to uvědomovala.

Jméno: Chax Wrath
Druhé Jméno: Vlk Dračího Ohně
Pohlaví: Vlk
Věk: 3, 5 roků
Smečka: Nebeští Letci
Schopnosti: Oheň
Povaha: Přátelský vlk který nepohrdne jakoukoli zábavou, včetně lovu a jiných. Má rád společnost jiných vlků, ale zároveň je rád sám, je to matoucí, ale asi dost vlků Chaxe pochopí. Je velice silný a jeho oblíbeným místem jsou lesy a hory, prakticky i vodopády, na lukách se velice rád prohání za kořistí. Miluje jakou-koli zábavu, vytí na měsíc, dobrodružství, výpravy či snad různé hry a tréninky. Na svou minulost hrdě vzpomíná, nikdy nezapomene, nikdy nebude bez poskvrny minulosti. Jinak je velice statečný a nebojácný. Boje nemá rád, pokud nemusí nevyvolává je ani se nepřidává, proč by taky.
Minulost: Narodil jsem se ještě se svým bratrem. Oba jsme byli čilí a měli se k světu. Často jsme se prali, ale vždy jen ze srandy nebo pro výuku. Jinak jsme se měli rádi. Každý den jsme trénovali boj a celkové dovednosti vlka. Rodiče si o nás mnohdy dělali starosti. Matka, aby se nám něco nestalo a táta zase, protože nevěděl komu z nás má předat vedení smečky. Kdo se má stát alfou. My jsme si s tím moc hlavu nelámali, bylo nám to docela jedno. Přáli jsme si to navzájem. Když došlo na rozhodnutí, stalo se to nejhorší. Nedostal to nikdo z nás, ale to ještě nic nebylo. Nejhorší bylo, že se objevil nějaký přerostlý pták, popadl nás do zobáku a beze slova s námi odletěl. Nevím co by se s námi bývalo stalo, kdybychom se nesnažili od něho dostat. V letu, kdy se musel starat taky o svůj vlastní let a nejen o nám, jsme se začali všemožně vrtět až nás pustil. Dopadli jsme na tvrdou zem, ale naštěstí jsme letěli dost nízko takže se nám nic vážného nestalo. Jen něj ty odřeniny. Chtěli jsme se vrátit domů, ale neměli jsme sebemenší potuchy kudy se máme vydat. Usoudili jsme, že když budeme pořád spolu, tak se ničemu nenaučíme a budeme slabí. A tak jsme se rozdělili! Každý šel svou vlastní cestou a ve skrytu uše doufali, že se ještě někdy shledáme. Odešel jsem svou vlastní cestou a s povzdychem se kouknul na bratra. Šel jsem dlouhou cestou bez jídla..., vody a odpočinku. *Jak? Až toho ptáka jednou uvidím rozpářu ho na milión kousíčků!* kulhal jsem dál. Dostal jsem se až na velkou poušť asi uprostřed, dehidratace, hlad i únava udělaly své. Vysílen jsem padl na rozpraskanou písečnou zem a upadl do bezvědomí. Ležel jsem a mé malé podviživené tělo pomalu přikrýval písek. Byl jsem bezmocný, malé vlču, sic trénované ale bez naděje uprostřed pouště. Po jedom dnu umírání na horkém písku se nade mne snesl velký stín. „Tati“ odkašlal jsem se pomalu se otočil a podíval se vzhůru, byl jsem si jistý že to byl táta, věřil jsem že jen on je alfa, že on je největší a nejlepší ze všech. Jaké překvapení když jsem nade mnou uviděl draka. Vstal bych a utekl ale proč.... „zabij mě, alespoň mne ušetříš trpení....“drak na mne překvapeně pohlédl, lehce na mne dýchl a tím ze mne sletěl všechen písek. Otevřel tlamu a vzal mne opatrně do ní. Nespolknul mne jenom mne dřímal v tlamě jako nějakou mouchu. Ostatně mě to bylo šumák. Položil mne na vysokou skálu ze které nebylo úniku, *to jsi daleko nedošel..* usoudil jsem po chůzi dlouhé přibližně hodinu. Jaké překvapení když jsem zjistil že jsme někde, „někde pryč“ polkl jsem a podíval se dolů pod skálu. Náhle jsem omdlel, probudila mne až vábná vůně masa. Drak mi maso přistrčil k nosu a já v leže nadšeně jedl. Po jídle jsem se snažil postavit, svým velkým drápem mě podepřel když viděl nepodařené pokusy. „Proč tohle děláš?“ zeptal jsem se a podíval se do jeho velkých očí. „Protože je to třeba, až nebude odejdu“ pronesl, od té doby se o mně staral, učil mne dál a díky němu jsem objevil element oheň, naučil mne s ním perfektní věci. Když jsem byl v pořádku, schopný se o sebe sám postarat..... jednoho včera mne navštívil v jeskyni. Vyšel jsem ven a posadil se. „Má práce je tu u konce, vše jsem tě naučil, jdi vlk který byl na druhém břehu řeky a přežil, žij tedy šťastně dál.“ Pronesl a zmizel v oblacích. Tehdy jsem nechápal co je na tom tak zázračného, být na druhém břehu řeky a vrátit se živý. Krátce před tím než jsem narazil na tuto smečku jsem to pochopil. Pochopil jsem jakouřeku měl na mysli, chtěl tím říct že jsem přežil vlastní smrt....... Po večerech na to v dobrém vzpomínám. Jakmile jsem dorazil na území smečky shledal jsem se se svým bratrem „bratře!“ zvolal jsem nadšeně.
Obrázek: https://th03.deviantart.net/fs71/300W/f/2012/280/0/f/solar_goddess_by_zwicked-d5h1npu.png

Přijato :-) hezká minulost :3

Děkuji x)

Jméno:Kiruka

D Jměno:

pohlaví:vlčiče

věk : 1 a půl roku

smečka: Star Moon

schopnost: Kimido-čtění myšlenek druhého

Povaha: bláznivá , někdy průšvihy, milá
Motá se do ostatních věcí a snaží se pomoct
dříve žila s lidmi a měla nejvíce ráda děti Saru
a Coudyho než utekla .

Minulost: Když byla Kiru malá našli jí na opuštěném místě v lese
hned bylo jasné že i tři se hledaly vyrůstala s rodinou v malé chatce u Bílé řeky.Než jednoho dne utekla sama nevěděla proč ale doufající že najde nový domov.

prosím rozepiš si povahu ;) a pak ti to příjmu

Jméno: Sewia
Pohlaví: vlčice
Věk: 2 roky
Smečka: Star moon
Schopnosti: vzduch
Povaha: Není hodná ani zlá...je hodně nepředvídatelná a jde z ní strach ale dokáže být milá.Moc se nevídá s ostatními vlky má své přátele kterým je však věrná..
Minulost: Můj otec byl temný vlk,má matka byla okřídlená vlčice. Můj otec však matku zabil kvůli tomu že ze mně dělala hodnou vlčici .Od té doby ho nesnáším.Když mi byl rok utekla jsem od něho a potulovala se sama světem. Pak jsem narazila na svou smečku.Ale zdědila jsem po svém otci temnotu.

Obrázek: https://images.forwallpaper.com/files/thumbs/list/17/176533__white-wolf_t.jpg