Jméno: Moriko
Příjmení: Ikeda (Nevlastní příjmení)
Pohlaví: Žena
Druh: Polovlkoupír
Věk: 18 let
Povaha:
Na všechny neznáme anebo ty, kterým nedůvěřuje je drzá a chladná. Dovolí si i na starší, pokud okolo ní nehodlají projít jen s ignorací. Nejvíc nesnáší poučování od těch, co nezná anebo těch, které nesnáší. Takovýhle ponaučení bere jen, jako výsměch neboli jedním uchem dovnitř, druhým ven. Nesnáší upíry a tím párem ani to tím čím je. Jakmile jí řeknete, že jí chcete seznámit s upírem, naskočí jí husí kůže a hned se vymlouvá z toho. Pokud nezaberou výmluvy, hned vám vpálí, že to jsou krvežíznivé bestie a že ona je od nich odlišná. Na lidi, kteří jsou jí blízcí je milá, pokud se nedostanou k poučování, nemá důvod se hádat. Nikdy neznámým nevěří, pouze těm, co zná. Je mazaná, ale taky křehká i přes své řeči, proto mají tak o ní všichni strach. Pouze její vlčí stránka je silná a odolná. Upíří stránka čas od času zatouží po krvi a někdy se jí to může vymknout kontrole, takže se spojí v jednu část. Tohle se jí většinou stane při výbuchu vzteku. To je, jako kdyby byla mimo realitu, ale stále i tak rozezná blízké. Sama sebe nazývá krvežíznivou bestií, kudlankou anebo dokonce vrahem. Potřebuje oporu, aby se smířila s tím, čím je, jinak by mohla zemřít na nepití krve. Má ráda malé děti a snaží se je vždy rozveselit.
Minulost:
*Ty vzpomínky, které jí byli zablokovány v hlavě, dokud nenajde správná chvíle *
Narodila se temného, teplého večera Daichimovi a Natsumi Worgensovím. „Bude se jmenovat Michiko. “ řekla s úsměvem Natsumi a pohlédla na Daichima, který držel malého Akira. Byla už i takhle malinkatá tak moc roztomilá. Byl to nejčistokrevnější a poslední druh polovlkoupírů. Navíc drželi velkou nadvládu nad upírami. Byli to vlastně něco jako jejich vládci. Měli větší sílu než upíři a tak si je podvolili po bitvě mezi těmito dvěma rasami. Jenže upíři se shodli na odboji proti polovlkoupírů. Pomalu je vyvražďovali. Worgenovi byli poslední polovlkoupíři s nadvládou. Michiko milovala svého bratra Akira. Dost času si spolu hráli, protože rodiče neměli čas, kvůli vzpouře, která se na ně chystala a tak sháněli pomoc od polovlků. Akiro jí dal jednou ochutnat jeho krev a tu považovala za tu nejchutnější na světě. Občas ho prosila, aby jí dal ještě. Vlastně trochu upíjela svého bratra. Jedině s matkou se vídala, jinak otce skoro vůbec neviděla. Byla vlastně takovou malou princeznou či tak něco. Matka jim dával jedině čerstvou krev, ze zvířat. Byla totiž strašně moc proti náhražkám, které upíři používali. Vždy se chovala tak mile a v klidu, dokud se neukázal otec se špatnými zprávami. Otec vždy říkal, jak je Michiko podobná své matce. Nikdo jí nenutil nosit nějaký šatičky či tak něco, prostě jí nechávali nosit oblečení podle jejího výběru. Otec se vždy smál, že až bude mít svatbu, takže bude na sobě mít džíny a volný tričko. Jejich rodiče se snažili schovat starosti a strach. Michiko rostla rychle. Nejvíc jí bavilo v 7 se honit se svým bratrem. Ráda se od něj mnoho učila, když to třeba nebylo pro ostatní malý děti jako ona zajímavý, tak ona to ráda poslouchala. Michiko si dokonce našla skrýš, která se jí zamlouvala. Její skrýš zaplavovala temnota a byli tam pavouci. Michiko milovala ty osminohý tvory, co si dělali pavučiny. Jenže den v jejich osmých narozeninách do domu vtrhli vzpouřený upíři. Její rodiče však už byli předem dohodnuti s Kiritem. Chtěli mít radši jistotu. Akiro byl pryč, takže stačilo jen vytáhnout pryč Michiko. Michiko se schovala do své skrýše, ale netušila, že je to zároveň i tajný východ z domu. „Michiko musíš teď jít se mnou.“ „Já chci svojí mámu a tátu!“ křičela. „Neboj, ty taky přijdou, ale později.“ Nejistě Kirito zalhal „Vážně?“ zeptala se 8 letá Michiko a dívala se mu uslzenýma očima do obličeje. Musel se přemoct a vyhnout se jejímu pohledu „Jo vážně, ale musíme si pospíšit…“ špitnul. Vzal Michiko do náruče a nesl jí tajnou chodbou pryč. Michiko ještě naposled před domem cítila směsici krve, ale nebyla, tak moc dokonalá, aby poznala, komu ta krev patřila, když šlo o směsici. Kirito se zastavil až uprostřed lesa. „Odpust mi, že jsem ti lhala a za to co teď udělám.“ Špitl a přemáhal se, aby jí dokázal vymazat paměť. Michiko chtěla začít ječet a vztekat se, ale Kirito jí zacpal pusu a vymazal paměť. „Odpust mi to až si vzpomeneš, bylo to pro tvé dobro.“ Dodal a pak zmizel zpátky na pomoc, ale už bylo pozdě, tak šel k rodině Ikedů a promluvil si s Ryoem o tom, co se stalo a že by potřeboval pro Michiko opatrovatelé, kteří by tajili její identitu „Pojmenujte jí třeba Michiko, ale musí být skrytá než dospěje.“ Ryo přikývl a pomalu se připravoval vydat do toho lesa.
*Její vzpomínky*
Její vzpomínky však začínají až od lesa, kde se ocitla naposled. Pomalu vstala ze země a dívala se kolem. Byla zdezorientovaná, navíc v takovém věku by se ani nevyznala v lese *Kdo jsem? A co tu dělám? *ptala se v mysli. Zkusila se někam vydat, nebyla zrovna tou, která se bojí temných lesů anebo míst. Bylo to pro ni divné, že se zrovna na takto temném místě cítí, jako doma. Bloudila temným lesem, až jí začali bolet nohy. Neměla ponětí, co vlastně hledá nebo co by měla hledat. Po lese se ozývaly jen temné zvuky, ale pro ni to byla, jak ukolébavka. Za lesem na louce padla do vysoké trávy. Už nemohla dál, nohy jí už nechtěli nést a chvíli tam ležela s otevřenýma očima. Její roztomilost neznala meze, i když jí byla zima a bylo jí 8 let. Po chvíli jí, ale víčka ztěžkli a ona usnula na té louce. Nemá ponětí, co se mezitím stalo, ale pak se probrala. *Zázrak. * Pomyslela si, když zjistila, že ještě žije a dokonce jí bylo už i teplo. Pomalu rozespale se rozhlédla po místnosti. Uviděla pouze dva dospělé, nějakého o něco staršího kluka a malý novorozeně. „Konečně ses probrala Mi…“ nedořekl to, protože ho žena předběhla. „Moriko.“ Řekla s úsměvem žena. Žila jsem teda s nimi. Bylo mi pouze řečeno, že jsem dostala amnesii (zapomnění všeho, co bylo předtím). Jejich vyprávění o tom, že jsem se ztratila, když jsme se byli projít lesem. Bylo to věrohodné do doby, než jsem objevila své schopnosti. Což bylo pár dní od toho. Ano paní Ikedová se zranila při krájení masa. Z té vůně krve jí zrudli oči a chtěla krev a ještě k tomu se jí povedlo se proměnit na bílé vlče. Bohužel se zakousla do paní Ikedové. Po tomhle incidentu jí bylo konečně řečeno, co je za tvora a že jí našli na louce, tak jí tam nehodlali nechat, tak od té doby nosila na krku rolničku a byla oddělena od svých nevlastních bratrů. Však stále před ní skrývali, že jí znají už déle a její pravou identitu, protože to bylo nebezpečné potom, co se stalo. Vždy jí dávali pravou krev ze zvířat, které ulovili, protože náhražka jí nikdy nezasytila. Tohle však ukrývali před jejím nevlastním, mladším bratrem Sasukem. Daisuke byl rozumný a proto se mu to mohlo tak trochu říct, neřekli mu však nic o její pravé identitě. Moriko vyrůstala až do svých 16 let v rodině Démonů a nikdy se nedozvěděla o své pravé identitě. Jenže zrovna den po jejich narozeninách se stalo to, co se očekávalo dřív. Upíří rada znovu zaútočila kvůli Moriko, ale tentokrát na Ikedovi. „Daisuke postarej se o Moriko a Sasukeho. Dávej na oba pozor a neohlížej se, co se bude dít tady. Nezastavuj a najdi místo, kde je budeš moct ochránit“ řekla Hikari Ikedová (její nevlastní matka) svému synovi Daisukemu. Ta pak hned zmizela pro radši pro zbraně. Moriko tam zrovna přišla ve chvíli, kdy Ryo Ikeda říkal Daisukovi „Věřím, že to zvládneš. Máš přece hrdou krev Ikedů“ řekl klidným hlasem a šel za Hikari, aby jí pomohl. Moriko vyběhla za nimi a ptala se „Co se tu děje?“ Jenže místo odpovědi jí vbodli cosi injekcí a spadla, ale ne na zem spíš do něčí náruče. Jenže prapodivně v tomhle spánku vnímala okolní zvuky. Slyšela naposled bolestné výkřiky Hikari a Ryoa. Pak se probrala už někde jinde. Seděla na gauči a celý jeden den probrečela nad tou hrůzou, co se stala. Stále si pamatovala, jak tam bylo strašně moc zápachů krve, nejvíc však Hikari a Ryoa.
Cesta: Dobro
Z jakého anime je postava:
Z žádného, protože nikde nenajdete polovlkoupíra
Schopnosti:
Myšlenky, změna ve vlka a upíří schopnosti (Nemá však upíří sílu)
Rodina:
Nevlastní rodina Ikedů:
otec: Ryo Ikeda matka:Hikari Ikeda
sourozenci: Bratři: Daisuke Ikeda, Sasuke Ikeda
Změna ve vlčici:
Mazel:
Jméno: Darkness
