Jméno: Kiba
Druhé jméno: Přízrak Noci
Pohlaví: vlk
Věk: 4 roky
Smečka:Tulák zatím žádnou smečku nemá...
Schopnosti: Oheň.
Povaha:Kiba je spíše tichý a samotářský vlk , který se jen tak potuluje lesem , nikomu se nevyhýbá a nikoho nevyhledává , pokud to není nezbytné. Nedává moc najevo co si myslí nebo co cítí a vždy se řídí svým instinktem , který se téměř nikdy nemýlí , takže všichni se postupně prostě naučí jeho intuici věřit . Nejasnosti se snaží řešit s chladnou hlavou a ne s nervy . Má vynikající výdrž a pokud si neučil umíní , tak to i udělá , když si něco začne , také to dokončí . Vždy si jde s tím , co chce , za tím , o čem sní . Když se naskytne nějaká příležitost , nepromarní ji a jde do toho. Řídí se heslem " Jít stále dál a nikdy se neotočit . Nespěchat , ale pokračovat . Nespat , jen odpočívat . A následovat vždy své srdce , až dokud nezůstanu sám " . Věří , že zázraky se přece jen mohou dít a že když vždy půjde za svým snem a nevzdá se , nakonec se mu to i podaří . Kiba je však také dost tvrdohlavý , takže to co chce si i udělá , s vaší pomocí či bez ní . Je však odvážný , odvaha mu tedy nechybí a mohl by ji také rozdávat a stále by měl dost . Za opravdové kamarádů by dal packu do ohně . Někdy se vám může zdát , že se až přeceňuje , ale není tomu tak. Jen prostě věří , že to dokáže , je velmi sebejistý . Věří , že falešný přítel je horší než nepřítel , protože zatímco se nepříteli vyhýbá , příteli věří. A svým kamarádům opravdu věří , proto ho i sebemenší zrada dost vezme . Zdá se sice někdy , že na ostatních mu moc nezáleží a nestará se , ale umí být i zodpovědný a spolehlivý - když se mu chce.
Minulost - Kiba se narodil na rozlehlé louce plné měsíčních květů ve velké smečce. Jako malý mu dědeček velmi rád vyprávěl příběhy o místě zvaném Ráj a o měsíčních květech, díky kterým se tam může dostat jen pravý vlk. A Kiba ho jako vždy s nadšením poslouchal. Věřil, že to místo jednou najde a bude šťastný i s partičkou kamarádů.
Jednoho dne však do údolí přišli lidé a vše se definitivně skončilo. Založili velký požár, při kterém vyhořely nejen květiny, ale zahynuli všichni vlci. Jen jediný, Kiba, přežil, co si nikdy neuměl vysvětlit. Rád si dával otázku "Proč?". A jeho touha najít Ráj, štěstí a přátel vzplynula jako nikdy předtím a byla silnější než kdykoliv. Vždyť nač žít dlouhý život bez snů, přátel a bez cíle, nebylo by lepší zemřít? Nebo žít krátký život plný radosti, přátelství a lásky? Nebo dlouhý život s těmito vlastnostmi ... A podle toho co jeho dědeček popisoval, takový život je jedině v Ráji.
A tak se Kiba vydal na cestu. Byl však ještě malé vlče a daleko se nedostal, dokud ho našli lidé, Indiáni. Ukázalo se, že jsou jiní a že ve vlků vždycky věřili. Tedy alespoň takto se ukázaly v Kibových očím. Tak se rozhodl, že s nimi zůstane. Ne navždy, ale zůstane. A za tu dobu se o něho staraly docela dobře, když Kiba uznal, že je čas je opustit. A pokračovat ve své cestě ...
Tak šel. Bloudil světem, poznal přátel i nepřátel. Stalo se mnoho věcí v jeho životě, ale ani jedna ho nevedla blíž. Ale v existenci Ráje nikdy nepřestával věřit. Ani v to, že jednou se tam dostane. Až nakonec, jednou, v jedno ráno otevřel oči a seběhl dolů z kopce. Před jeho očima se rozprostíral nádherný les. To však ještě Kiba nevěděl. Na první pohled to místo působilo dojem Ráje, až se Kiba doslechl o tomto místním, slavném místě. A rozhodl se, že se pokusí, aby ho přijali. Aby zde našel svůj Ráj ...
