Jméno: Eren
Druhé jméno: Vlk Toulavého Stínu
Pohlaví: vlk
Věk: 5 let, narozen 24.12.
Smečka:Zatím je jen tulákem..
Schopnosti:Ovládání Krve- může ovládat krev.
Povaha: Tento vlk hraje na obě strany. Nikdo o něm moc neví, a ti, co ho blíže poznají, se o něm bojí mluvit a nebo setkání s ním nepřežili. Tento vlk vypadá, že stojí na straně temna. Částečně je tomu tak, ale někdy hraje i na druhou stranu. Velice málo kdy, až skoro nikdy jej uvidíte s úsměvem na tváři. Pokud ano, jsem šťastnými vlky. Stane se to jednou za sto let. Je tichý, moc nemluví, setkání přenechává náhodám. Nevyhledává spory, ale pokud dojde k boji, není vlka co by ho porazil. Pokud se rvát ale nechce, v žádném případě jej nedonutíte. Pokud ví, že je to jen ztráta času, bojovat jednoduše nebude. Je to lovec, zabiják, nenechá se ničím rozhodit. Kolem jeho srdce jest obehnána hrát z čistého ledu. Nedává najevo slabost, pokračuje až do konce. Když něco začne, nikdy to nenechá být, musí to dokončit. Je to vlk samotář, společnost přímo nenávidí. Pokud o něm chcete něco zjistit, zeptejte se ho sami. Ale nikdo neručí za to, jak to dopadne...
Minulost: "Podívej!" řekla sněhobílá vlčice šedému vlkovi, co seděl o kus dál. "Už otvírají oči!" zvolala. Šedý vlk přiběhl a poohlédl na sedm malých vlčátek. "Ale..." začal otec. "Podívej na něj..!" řekl a hned musel odtrhávat černé agresivní vlče od ostatních. Za chladných nocích se vlčata tulila ke své matce a otci, ale jen jediný vlk seděl před vchodem a své zraky upírajíc k nebesům.
Den šel za dnem, noc za nocí až uběhl měsíc Mláďata rostla, ale svou velikostí se převyšovalo černé vlče. Bylo minimálně o hlavu větší než ostatní. Nadešel čas lovu, šest vlčat nechtělo vytáhnout paty z domu, ale černé vlče vyletělo ve jako šíp. Matka připravovala svá mláďata na to, co je čeká, ale černé vlče už číhalo v trávě se bedlivě sledovalo svou kořist. Než však stačila matka cokoli udělat, vlče už se hnalo přes rozlehlou pláň za svou kořistí. Nebyla velká, bylo to mládě, a naše vlče už ji táhlo k rodině. Matka s otevřenou tlamou sledovala tu podívanou, aniž by se o své vlče jen trošičku bála. Když vlče s námahou dotáhlo svou kořist do postranní od stáda, matka vlčata odvedla stranou a začala jim vysvětlovat, jak se to správně dělá. Tři vlčata dnes poznala své schopnosti; voda, země a oheň. Další den šla rodina k napajedlu.Zbytek vlčat zjistilo své schopnosti. Vlčata se válela u břehu nebo si hrála ve vodě, až na černé vlče. Rodiče na sebe pohlédli, ale nechali jej být. Když se vraceli domů, matka prohlásila, že dostanou jména. Ona sama věděla, že je to pozdě, ale dávala vlčatům jména podle povahy. "Ty, sněhobílé vlče, rozverné a hravé, nes jméno Dolly." řekla matka jednomu z vlčat. Dolly pak spokojeně odběhla. "Ty, šedé vlče, milé a hodné, nes jméno Teddy." pokračovala Rousie. "Ty, bílé vlče, chytré a přemýšlivé, nes jméno Beky." řekla a pohladila vlčici po tváři. "Ty, flekaté vlče, mrštné a rychlé, nes jméno Winter." přistoupila k dalšímu vlčeti, a hned poté se otočila k vlčici."Ty, našedlé vlče, věrné a zdrženlivé, nes jméno Myssi." přistoupila k předposlednímu a řekla. "Ty, bílé vlče, spontání a akční, nes jméno Pady." dořekla a po krátké pauze přikročila k poslednímu, černému vlčeti. "Ty, jediné černé vlče, divoké jako vlny ocánu, ale klidné jako řeky v okolí, nezdolné jako bouře, nespoutané jako vítr, volné jako pták letící vzduchem, dravé jako jestřáb, ty...ty nes jméno Eren" řekla, otočila se k noře, ve které ji už čekali vlčata. Tu noc spal Eren venku a přemýšlel o slovech své matky. Noc uběhla rychle, ale Erenovi se zdála věčná. Nespoutaná.
Po několika dnech, týdnech, měsících, nadešel čas rodinu opustit. Rodiče všech šest vlčat naučila to, co sama uměla. Erena učit nemuseli. Vše už znal, nikdo nevěděl proč. Šest vlčat, téměř plačících, že opouští svou matku, se vydalo pospolu světem. Jen Eren se vydal na sever, na opačný konec od sourozenců, od rodiny. Další měsíc uběhl, a taktéž další měsíc Erenova života. Tu noc přespal na kraji lesa, a když se ráno vzbudil, všiml si, že zde není sám. Pod lesem, pod kopcem, se rozlévalo údolí plné domků a chalup. I když o lidech nepadlo ani slovo, Eren je znal. Věděl, kdo jsou a co provádí s vlky. Jeho instinkty mu prozradily mnoho o jejich způsobu života.To ale netušil, co bude následovat...
"Pozor! Tamhle je jeden! Joey! Chyť ho!" zvolal nějaký hlas v dáli, a hned na to Eren spatřil běžící muže do kopce. Jeho smysli mu napovídaly, aby se dal na útěk, ale on chtěl něco dokázat. Že vlci jsou silní, nezaleknou se lidí, budou bojovat! Nenechají se ovládat, jejich životy mají také cenu a oni si je budou bránit! Vstanul lidem tváří v tvář, srst na hřbetě se zježila, bílé tesáky byly odhaleny, drápy zaryty do země. Ale co zmůže mladý vlk, oproti zbraním lovců? Muži nabily své pistole uspávající šipkami a střelili po nebohém tvorovi. Eren padá omámený k zemi.
Ještě toho večera.
"Pozor, pozor, už se probouzí! Ustupte!" zvolal jeden z mužů. Eren zamrkal, a pomalu otevřel oči. Byli v hospodě a černý vlk ležel na stole. Uslyšel nabíjení zbraní, ale byl příliš omámený, než aby se zmohl něco udělat. Pokusil se vstát, ale nohy měl jako z olova. Po několika marných pokusech se mu to konečně podařilo. Stál na stole, a pod sebou měl několik mužů s nabitými puškami. "Tak na tři, ano?" řekl jeden z nich, pravděpodobně vůdce. "Takže...jedna,..." začal. Eren se na ně nechápavě díval, pohled zaměřil na velitele. "...dva,..." pokračoval, a Eren stále nechápal. "...tři!" Jakmile to dořekl, Eren pochopil. Kolem krku a tlap se mu omotali silné a těžké řetězy, až jej donutili pokleknout. "Skvělá práce pánové, můžeme pokračovat?" zeptal se a dva silní muži přistoupili k Erenovi blíže. Nasadili mu náhubek a pak jej vyzvedli do vzduchu a nesli ven. "Fáze tři, můžeme?" řekl znovu ten muž. Chlapi Erena položili na zem, kývli na velitele a pomalu z něj sundávaly řetězy. Nechaly mu jen dva, které mu visely kolem krku. Každý z mužů chytil jeden a snažili se, aby Eren tak nevyváděl. Každou chvíli museli dvěma mužům pomáhat, aby vlka udrželi. Velitel popošel až k vlkovi. "Ty máš ale páru, bestie. Neboj, my tě zlomíme..." řekl a kývl už na čtyři muže. Škubly řetězy, až chudáka Erena málem oběsili. Dotáhli ho na obrovské prostranství, dalo se tomu říkat aréna. Velitel zvedl ruku, a ve vzduchu luskl prsty. Za chvíli doběhl pomocník, který nesl v rukách obojek a ovládání. "Jsem Ogami Rei, tvůj pán!" řekl a připnul Erenovi obojek. "Přiveďte je" řekl Ogami a šest můžu, co na Erena střílelo, přivedlo šest psů. Eren se zastavil, nevrčel, neštěkal a netahal. Řetězy prověšeně visely. Beky, Toddy, Dolly, Winter, Myssi, Pady. Jeho milující bratři a sestry stály před ním a zuřivě vrčeli. Rozhlédl se okolo. Kolem arény se shromažďovali davy a napjatě vyčkávali, co bude dál. Všichni teď upíraly zraky na Erena, který nehybně stál a civěl na vlky před sebou. "Zavřít a pustit!" vydal Ogami další rozkaz. Dveře se zavřely a zámky zaklaply. Všech šest vlků bylo vypuštěno a mířilo na Erena. Všech šest jeho sourozenců použilo na svého bratra své elementy. Doběhli k Erenovi a vytvořili kolem něj kruh. Dělali přesně to, co pán nakázal. Dva vlci se zneviditelnili, tři se vznášeli kolem a jeden mizel a objevoval se jinde. Eren však jen stál, a díval se do nenávistných očí jeho rodiny. Proč nic neudělá...takhle to nepřežije..." šeptal si dav okolo. Sledovaly Erena s očekáváním, co se stane. Černý vlk sklonil hlavu. Dav utichl, diváci zatajili dech. Najednou...Eren prudce zvedl hlavu, v očích mu vražedně zablesklo. Uši nastražil, a některé chlupy na hřbetě se mu postavily. "Ano..." šeptl Ogami a mnul si dlaně. Ozvala se obrovská rána, šest vlků odletělo daleko od Erena. Vlci se nezvedali, leželi nehybně na zemi. Eren potlačoval vstek. Ale polil jej nový pocit. Radost. Objevil svou sílu, svůj element. Temnota. Ano, ta ho celý život ovládala, ale on byl slepý, nepoznal to. A teď měl přijít na řadu zbytek. Erena nebude nikdo ovládat...Nikdo! Vyhledal cíl a sledoval každičký Ogamiho pohyb. "Na mě nemůžeš, vlku. Jsi příliš, ale příliš slabý..." zasmál se zlověstně Ogami. Vytáhl ovládání a zmáčkl tlačítko. Eren netušil, co to znamená, ale brzy ten účinek pocítil.Dostal ránu elektrickým proudem di se mu kolena nepodlomila. To Ogami neměl dělat, mladého vlka popadl vztek. Eren začal vrčet a odhalil svůj chrup. Ogami se už už chystal, že smáčkne tlačítko na svém ovládání, když v tom... zastavil se a svěsil ruku. Padl na kolena, ve tváři hrůzu. Kolem se rozlila krev. Ogamimu prasklo srdce. Dav se s křikem rozběhl daleko od arény. Sedm mužů, kteří měli na starosti psy se k němu rozběhlo. Dopadli stejně. Všude krev. Čtyři muži, kteří Erena málem oběsili řetězy, se přidalo ke svým padlým společníkům. Jen jediný skok dělil černého mladého vlka Erena od svobody. "Vlci nikdy nepodlehnou vyšší moci, jako jsou lidé. Nespoutanost noci, síla světla i temnot, volnost větru... To je to, co nás žene dál.." Tohle byl první slova, která kdy vyšla z Erenových úst...
