Chax Wrath

 Jméno: Chax Wrath
Druhé Jméno: Vlk Dračího Ohně
Pohlaví: Vlk
Věk: 3, 5 roků
Smečka: Nebeští Letci
Schopnosti: Oheň
Povaha: Přátelský vlk který nepohrdne jakoukoli zábavou, včetně lovu a jiných. Má rád společnost jiných vlků, ale zároveň je rád sám, je to matoucí, ale asi dost vlků Chaxe pochopí. Je velice silný a jeho oblíbeným místem jsou lesy a hory, prakticky i vodopády, na lukách se velice rád prohání za kořistí. Miluje jakou-koli zábavu, vytí na měsíc, dobrodružství, výpravy či snad různé hry a tréninky. Na svou minulost hrdě vzpomíná, nikdy nezapomene, nikdy nebude bez poskvrny minulosti. Jinak je velice statečný a nebojácný. Boje nemá rád, pokud nemusí nevyvolává je ani se nepřidává, proč by taky.
Minulost: Narodil jsem se ještě se svým bratrem. Oba jsme byli čilí a měli se k světu. Často jsme se prali, ale vždy jen ze srandy nebo pro výuku. Jinak jsme se měli rádi. Každý den jsme trénovali boj a celkové dovednosti vlka. Rodiče si o nás mnohdy dělali starosti. Matka, aby se nám něco nestalo a táta zase, protože nevěděl komu z nás má předat vedení smečky. Kdo se má stát alfou. My jsme si s tím moc hlavu nelámali, bylo nám to docela jedno. Přáli jsme si to navzájem. Když došlo na rozhodnutí, stalo se to nejhorší. Nedostal to nikdo z nás, ale to ještě nic nebylo. Nejhorší bylo, že se objevil nějaký přerostlý pták, popadl nás do zobáku a beze slova s námi odletěl. Nevím co by se s námi bývalo stalo, kdybychom se nesnažili od něho dostat. V letu, kdy se musel starat taky o svůj vlastní let a nejen o nám, jsme se začali všemožně vrtět až nás pustil. Dopadli jsme na tvrdou zem, ale naštěstí jsme letěli dost nízko takže se nám nic vážného nestalo. Jen něj ty odřeniny. Chtěli jsme se vrátit domů, ale neměli jsme sebemenší potuchy kudy se máme vydat. Usoudili jsme, že když budeme pořád spolu, tak se ničemu nenaučíme a budeme slabí. A tak jsme se rozdělili! Každý šel svou vlastní cestou a ve skrytu uše doufali, že se ještě někdy shledáme. Odešel jsem svou vlastní cestou a s povzdychem se kouknul na bratra. Šel jsem dlouhou cestou bez jídla..., vody a odpočinku. *Jak? Až toho ptáka jednou uvidím rozpářu ho na milión kousíčků!* kulhal jsem dál. Dostal jsem se až na velkou poušť asi uprostřed, dehidratace, hlad i únava udělaly své. Vysílen jsem padl na rozpraskanou písečnou zem a upadl do bezvědomí. Ležel jsem a mé malé podviživené tělo pomalu přikrýval písek. Byl jsem bezmocný, malé vlču, sic trénované ale bez naděje uprostřed pouště. Po jedom dnu umírání na horkém písku se nade mne snesl velký stín. „Tati“ odkašlal jsem se pomalu se otočil a podíval se vzhůru, byl jsem si jistý že to byl táta, věřil jsem že jen on je alfa, že on je největší a nejlepší ze všech. Jaké překvapení když jsem nade mnou uviděl draka. Vstal bych a utekl ale proč.... „zabij mě, alespoň mne ušetříš trpení....“drak na mne překvapeně pohlédl, lehce na mne dýchl a tím ze mne sletěl všechen písek. Otevřel tlamu a vzal mne opatrně do ní. Nespolknul mne jenom mne dřímal v tlamě jako nějakou mouchu. Ostatně mě to bylo šumák. Položil mne na vysokou skálu ze které nebylo úniku, *to jsi daleko nedošel..* usoudil jsem po chůzi dlouhé přibližně hodinu. Jaké překvapení když jsem zjistil že jsme někde, „někde pryč“ polkl jsem a podíval se dolů pod skálu. Náhle jsem omdlel, probudila mne až vábná vůně masa. Drak mi maso přistrčil k nosu a já v leže nadšeně jedl. Po jídle jsem se snažil postavit, svým velkým drápem mě podepřel když viděl nepodařené pokusy. „Proč tohle děláš?“ zeptal jsem se a podíval se do jeho velkých očí. „Protože je to třeba, až nebude odejdu“ pronesl, od té doby se o mně staral, učil mne dál a díky němu jsem objevil element oheň, naučil mne s ním perfektní věci. Když jsem byl v pořádku, schopný se o sebe sám postarat..... jednoho včera mne navštívil v jeskyni. Vyšel jsem ven a posadil se. „Má práce je tu u konce, vše jsem tě naučil, jdi vlk který byl na druhém břehu řeky a přežil, žij tedy šťastně dál.“ Pronesl a zmizel v oblacích. Tehdy jsem nechápal co je na tom tak zázračného, být na druhém břehu řeky a vrátit se živý. Krátce před tím než jsem narazil na tuto smečku jsem to pochopil. Pochopil jsem jakouřeku měl na mysli, chtěl tím říct že jsem přežil vlastní smrt....... Po večerech na to v dobrém vzpomínám. Jakmile jsem dorazil na území smečky shledal jsem se se svým bratrem „bratře!“ zvolal jsem nadšeně.