Valentýn (20 A)

Krev po mem tele pomalu stéká.
Tři rány v srdci mám.
Vrah můj už někde vdáli zdrhá..
Třeba míří kvám...
Proto prosím dětí,muži,zdější..
Jdětě s toho města prič!
Ptám se stěží,ptám se dál..
Co bude až dorazí kvám?
Už je pozdě,už je tam.
Všude řev a zvuky ran.
Já tu ležím..tuze sám kdo byl zač muj vrah ptám se vás..
Muže zabil...dětí vzal na pospas je nechával!...
Měli žízeň..velký hlad.
Žádná láska pouhí strach.
On se přeci také bál,
Když jeho otec ho nechával..
trpět tak moc že pistol vzal..
Ze hry velké ho odepsal!
Pak pistol po druhé vzal a svého bratra poslal tam..
Tam na cestu dlouhou za světlem?
Ne..už navždy do pekel!
Ted už já vím kdo to byl...Právě jsem to pochopil.
Miloval mě,já to vím!
Proto musel odejít..
Zabil mě a sám šel prič,
Nezbilo mi po něm nic.
Všude krev,kulky v srdci mém a schody co jsou předemnou!
Proto vstanu po nich jdu,
Do ráje se dostanu.
Naposled se otočím...země zmizí jako dím.
Kleknu si.... v srdci bolest a v krku sucho mám.
Jen pomalu zašeptám
"Štastného velentýna přeji vám!"